Přibyly nové sekce v deníčku a fotogalerii:
Výlety - zachycující zajímavé kouty naší vlasti (fotogalerie)
Toulky Prahou - seznamování se zajímavou historií hlavního města
a s různýma objektama v Praze a jejich historií (fotogalerie)
Nepravidelně se zde budou objevovat postřehy ze zajímavých koutů naší republiky a současně taky povídání o zajímavých a zapomenutých objektech, budovách, historii Prahy spojené s fotodokumentací.
Jako první se zde objevila naučná stezka "Krajinou barona Rinhoffera"(našeho velkého strojírenského průmyslníka), další se připravuje povídání o domku na Kampě, kde bydlel abbé Dobrovský a Jan Werich a v současnosti je budova v docela havarijním stavu...
středa 30. května 2007
sobota 26. května 2007
Krajinou barona Ringhoffera
Historie rodiny Ringhofferů začala v Čechách před více jak dvěma sty lety. V roce 1769 přišel ze šoproňského komitátu do Prahy mědikovecký mistr František Ringhoffer. O pět let později dosáhl mistrovského glejtu a byl přijat do pražského cechu.
Na rohu Platnéřské ulice a Mariánského náměstí v Praze si otevřel dílnu na výrobu pivovarnických pánví a zařízení pro lihovary. Jeho syn Josef pak zřídil v obci Kamenici jižně od Prahy hamr, později převzal otcovu pražskou živnost, rozšířil výrobu o nové prostory a vytvořil tak podmínky pro svého potomka Františka, který přestěhoval mědikoveckou výrobu do Mariánské, dnešní Opletalovy ulice.
Mladý František Ringhoffer patřil k moderním a podnikavým mužům poloviny 19. století. Hodně cestoval, sbíral zkušenosti a nakonec vsadil na rozvoj železnice. V roce 1852 koupil na Smíchově pozemky a vybudoval zde základy pozdějších slavných Ringhofferových závodů, které byly po celém světě známé výrobou luxusních salonních železničních vozů. Jeho tři vnukové - František, Alfred a Hanuš pak přivedly Ringhofferovy závody až do podoby koncernu, do kterého byly včleněny i závody v Kopřivnici, Studénce a České Lípě.
Kromě prosperujícího strojírenského podniku však František Ringhoffer směroval svoje aktivity i na venkov, do kraje, který objevil již jeho otec - do okolí Kamenice, na Velkopopovicko a do Štiřína. Do míst, která si o mnoho let později oblíbil i rodák z Hrusic, malíř a spisovatel Josef Lada. Oba, jak baron Ringhoffer, tak Lada, proslavili svůj zamilovaný kraj po celém světě.
Rozsáhlé území sahající od Dolní Lomnice přes Velké Popovice, Štiřín a Kamenici až ke Kostelci u Křížků. V tomto kraji lesů, rybníků, luk a úhledných vesnic realizoval baron František Ringhoffer své hospodářské, společenské i kulturní záměry. Jeho podíl na spoluutváření krajiny se projevil nejen založením Velkopopovického pivovaru, rekonstrukcí zámku ve Štiříně, opravou cest a péčí o historické památky, ale i zájmem o lidské osudy a celkovou prosperitu regionu.
Kvalitu zdejších vydatných podzemních pramenů objevil František Ringhoffer ještě před založením Velkopopovického pivovaru. Vodu z Mariánské studánky v Kamenici si dokonce nechával posílat i do svého sídla na Smíchově. Později se deset lesních pramenů stalo zásobárnou nejkvalitnější vody pro výrobu skvělého Velkopopovického Kozla. Spolu s tradičními recepturami, vynikajícím sladem a chmelem je zdejší voda jednou ze záruk prvotřídní chuti piva, které má pevné místo na domácím i zahraničních trzích.
Na rohu Platnéřské ulice a Mariánského náměstí v Praze si otevřel dílnu na výrobu pivovarnických pánví a zařízení pro lihovary. Jeho syn Josef pak zřídil v obci Kamenici jižně od Prahy hamr, později převzal otcovu pražskou živnost, rozšířil výrobu o nové prostory a vytvořil tak podmínky pro svého potomka Františka, který přestěhoval mědikoveckou výrobu do Mariánské, dnešní Opletalovy ulice.
Mladý František Ringhoffer patřil k moderním a podnikavým mužům poloviny 19. století. Hodně cestoval, sbíral zkušenosti a nakonec vsadil na rozvoj železnice. V roce 1852 koupil na Smíchově pozemky a vybudoval zde základy pozdějších slavných Ringhofferových závodů, které byly po celém světě známé výrobou luxusních salonních železničních vozů. Jeho tři vnukové - František, Alfred a Hanuš pak přivedly Ringhofferovy závody až do podoby koncernu, do kterého byly včleněny i závody v Kopřivnici, Studénce a České Lípě.
Kromě prosperujícího strojírenského podniku však František Ringhoffer směroval svoje aktivity i na venkov, do kraje, který objevil již jeho otec - do okolí Kamenice, na Velkopopovicko a do Štiřína. Do míst, která si o mnoho let později oblíbil i rodák z Hrusic, malíř a spisovatel Josef Lada. Oba, jak baron Ringhoffer, tak Lada, proslavili svůj zamilovaný kraj po celém světě.
Rozsáhlé území sahající od Dolní Lomnice přes Velké Popovice, Štiřín a Kamenici až ke Kostelci u Křížků. V tomto kraji lesů, rybníků, luk a úhledných vesnic realizoval baron František Ringhoffer své hospodářské, společenské i kulturní záměry. Jeho podíl na spoluutváření krajiny se projevil nejen založením Velkopopovického pivovaru, rekonstrukcí zámku ve Štiříně, opravou cest a péčí o historické památky, ale i zájmem o lidské osudy a celkovou prosperitu regionu.
Kvalitu zdejších vydatných podzemních pramenů objevil František Ringhoffer ještě před založením Velkopopovického pivovaru. Vodu z Mariánské studánky v Kamenici si dokonce nechával posílat i do svého sídla na Smíchově. Později se deset lesních pramenů stalo zásobárnou nejkvalitnější vody pro výrobu skvělého Velkopopovického Kozla. Spolu s tradičními recepturami, vynikajícím sladem a chmelem je zdejší voda jednou ze záruk prvotřídní chuti piva, které má pevné místo na domácím i zahraničních trzích.
Zámek ve Štiříně.
Kdysi, na počátku 15. století, zde stávala středověká tvrz, kterou vlastnili střídavě arcibiskupové a šlechtické rody. V době, kdy zde sídlil rod Salm-Reifferscheidů, došlo k přestavbě tvrze na jednopatrový, trojkřídlý zámek. V letech 1900 - 1905, už za Ringhofferů, získal zámek prakticky dnešní podobu. Od roku 1995, kdy patří ministerstvu zahraničí, byl znovu velmi citlivě a náročně zrekonstruován a dnes funguje jako exkluzivní hotel. Ze zámeckého parku se stalo nádherné devítijamkové golfové hřiště, zázemí hráčům poskytuje "Dům ATIS", nachází se zde i restaurace, kde se určitě můžeme zastavit a občerstvit se, aniž bychom vyčerpali svoji peněženku. Na památku barona Ringhoffera zde byl také před dvěma lety vysazen a pamětní deskou opatřen vzácný keř - Kolkwitzie amabilis ( kolkvicie krásná ).
Obec Kamenice
Už v roce 1890 zde založili Ringhofferové hamry. V bývalém mlýně, který přestavěli na mědikoveckou dílnu, se začala psát historie úspěchu Ringhofferů - podnikatelů.
Ve středověku byla Kamenice vladyckým zbožím s tvrzí, která stála na místě dnešního kamenického zámku. Založení tvrze samotné není historicky doloženo. Jako první z majitelů tvrze se připomíná r. 1266 vladyka Ratmír z Kamenice. Z 11. století pocházejí doklady o rodu Ťepťoviců z Těptína. V 15. století náležela kamenická tvrz obci Novému Městu pražskému a až do roku 1763 se zde vystřídalo více majitelů, mezi jinými
Lobkovicové
, Pavel Michna z Vacínova, Arnošt z Valdštejna a další. Od roku 1763 se Kamenice téměř na sto let stala oblíbeným letním sídlem pražských biskupů, kteří upravili panské sídlo do podoby zámku. Od roku 1820 začal na Kamenicku hospodařit rod
Ringhofferů
, který zde zřídil ve starém mlýně měděný hamr. Tento krok byl počátkem velkých změn, ke kterým v celé oblasti následně došlo a které do krajiny, až dosud převážně zemědělské, přinesly nový výrobní a průmyslový ruch. V roce 1860 zakoupil pražský průmyslník František Ringhoffer kamenický zámek, který nechal další majitel z rodiny Ringhofferů, baron František Ringhoffer, v létech 1875 - 1880 přestavět podle návrhu architekta
J. Stibrala
v reprezentativní sídlo ve stylu novoanglické gotiky. Okolní krajina počala být postupně přetvářena ve velký lesopark.
V roce 1870 koupil František Ringhoffer i štiřínský zámek, jenž pak byl v letech 1900 - 1905 rekonstruován opět podle návrhu architekta J. Stibrala do dnešní podoby. Okolní park byl rozšířen v přírodně krajinářském stylu až na 12 hektarů, jehož součastí byly i rozsáhlé skleníky. Ke štiřínskému zámku patřil lihovar, pivovar, ovčín a cihelna.
Do r. 1890 se rozšířil ve zdejším kraji majetek rodiny Ringhofferů o Kamenici, Štiřín, Kostelec u Křížku, Velké Popovice a Lojovice až na 2 950 hektarů.
Do r. 1890 se rozšířil ve zdejším kraji majetek rodiny Ringhofferů o Kamenici, Štiřín, Kostelec u Křížku, Velké Popovice a Lojovice až na 2 950 hektarů.
Hrobka rodiny Ringhofferů.
Místo posledního odpočinku členů rodiny Ringhofferů. Na Zaječím vrchu nad Kamenicí stojí rodinná hrobka. Je spojena stromořadím s areálem zámku Kamenice. Areál je ohraničen zachovalou kamennou zdí, vstup do areálu tvoří kovaná vrata vsazená mezi dva hranolové pilíře zakončené kamennými kříži. Samotná hrobka je tvořena půlkruhovou zdí s kovanými mísami, uprostřed je socha ukřižovaného Krista od J. V. Myslbeka (dostal za ni zlatou medaili v roce 1892 na Pařížském salónu). V dolní části hrobky je obdélná kovová deska s rodovým znakem Ringhofferů. Malý monument velkým mužům. Vzpomeneme zde nejen podnikatelských úspěchů a zdatnosti několika generací rodiny, ale i celé řady činů, díky nimž v roce 1873 získal František Ringhoffer od rakouského císaře Františka Josefa II. dědičný šlechtický titul baron.
Ukřižovaný (Josef Václav Myslbek)
Pracoval na něm přes deset let. Když toto dílo spatřil r. 1892 na pařížské výstavě August Rodin, prohlásil, že „nikdo na světě nevytvořil Krista lepšího“.
O tom, jak daleko byl Myslbek schopen jít za uměleckou pravdou, jak podrobná studia podstoupil, zachoval vzpomínku prof. J. Hlava, někdejší ředitel Patologického ústavu v pražských Kateřinkách. Jako vůbec jediný ze sochařů přišel Myslbek za prof. Hlavou s prosbou, aby si mohl v pitevně ověřit způsob ukřižování. Zajímal ho především technický problém přibití rukou ukřižovaného. Hlava ve svých vzpomínkách líčí, jak si Myslbek přinesl kované hřeby a dal si postavit desku z fošen. „Chtěl těmi hřeby probít dlaně mrtvoly. Upozornil jsem ho, že se takto připevněné tělo neudrží. Ruce je nutno probít až za zápěstním vazem, neboť dlaň má pouze podélné šlachy, které váze těla neodolají. Vše marně, Myslbek trval na svém. Probili dlaně dle jeho návodu. Druhý den ráno ale visel nebožtík hlavou až k zemi, zavěšen pouze za nohy…“ Ačkoli prof. Hlava sochaři přesně vysvětlil, jak se kdysi ukřižovávalo, Myslbek historickou pravdu ve jménu své pravdy umělecké posléze beztak odmítl. Nemohl přijmout skutečnost, že by ukřižování podle reality, za zápěstím, způsobilo neestetické svěšení dlaní. V tomto směru přijal stejné řešení jako většina ostatních sochařů i malířů.
O tom, jak daleko byl Myslbek schopen jít za uměleckou pravdou, jak podrobná studia podstoupil, zachoval vzpomínku prof. J. Hlava, někdejší ředitel Patologického ústavu v pražských Kateřinkách. Jako vůbec jediný ze sochařů přišel Myslbek za prof. Hlavou s prosbou, aby si mohl v pitevně ověřit způsob ukřižování. Zajímal ho především technický problém přibití rukou ukřižovaného. Hlava ve svých vzpomínkách líčí, jak si Myslbek přinesl kované hřeby a dal si postavit desku z fošen. „Chtěl těmi hřeby probít dlaně mrtvoly. Upozornil jsem ho, že se takto připevněné tělo neudrží. Ruce je nutno probít až za zápěstním vazem, neboť dlaň má pouze podélné šlachy, které váze těla neodolají. Vše marně, Myslbek trval na svém. Probili dlaně dle jeho návodu. Druhý den ráno ale visel nebožtík hlavou až k zemi, zavěšen pouze za nohy…“ Ačkoli prof. Hlava sochaři přesně vysvětlil, jak se kdysi ukřižovávalo, Myslbek historickou pravdu ve jménu své pravdy umělecké posléze beztak odmítl. Nemohl přijmout skutečnost, že by ukřižování podle reality, za zápěstím, způsobilo neestetické svěšení dlaní. V tomto směru přijal stejné řešení jako většina ostatních sochařů i malířů.
Fotogalerii naleznete
.
neděle 13. května 2007
Novinky na CD (1)
Tori Amos - American Doll Posse (Sony BMG)
Na svém novém albu "American Doll Posse" vrací rusovlasá písničkářka do hry nástroje použité na dřívějších deskách - harpsichord a Wurlitzer. K nahrávání si také pořídila nové mikrofony a nové piáno, s nímž pojede turné k novince. Tu podporuje i pětice rolí, do kterých se Tori stylizovala nejen na obalu. Santa, Clyde, Isabel, Tori, a Pip mají totiž také každá svůj blog. Tři skladby zpěvačka streamuje na svém
.
Výborné, něco mezi Patti Smith a Kate Bush, v létě je koncert v Praze, doporučuji.
Alison Krauss -
A Hundred Miles Or More: A Collection
Amy Winehouse - Back To Black (Universal)
Anglická soulová zpěvačka navazuje na svůj tři roky starý debut novinkou "Back To Black". Desku, v Británii překvapivě dobře přijatou (číslo tři na albovém žebříčku), s ní natočili hiphopoví producenti Salaam Remi a Mark Ronson a propaguje ji singl "Rehab", jehož klip i stream najdete na jejím
společně s dalšími ukázkami z desky.
Avril Lavigne - The Best Damn Thing (Sony BMG)
Třetí řadové album kanadské rockerky Avril Lavigne se vrací zpět k jejím teen-punkovým kořenům. Mezi producenty nechybí tentokrát například Dr.Luke (mimo jiné Pink). Desku propaguje singl "Girlfriend", který Lavigne nabízí k poslechu na svém
. Píseň navíc nazpívala v dalších sedmi jazycích a přidala k sedmi různým verzím alba jako bonus.
Björk - Volta (Universal)
Islandská avantgardní zpěvačka Björk v souvislosti se svým šestým albem "Volta" překvapila své fanoušky informacemi o množství hostů, které si na něj pozvala. Desítku skladeb vokálně, muzikantsky nebo producentsky podpořili napříkad Antony Hagerty z Antony And The Johnsons, Mark Bell z LFO, Afričani Konono N°1 nebo Timbaland. Ten se kromě dalších dvou skladeb z desky podílel na pilotu "Earth Intruders", jehož ukázku společně se třemi dalšími úryvky nabízí Björk na svém
.
Dolores O'riordan - Are You Listening?
Sólové debutové album zpěvačky skupiny Cranberries v koprodukci s Youth (Verve, U2) je návrat do minulosti, do doby 80 let, do doby skupin Siouxsie and the Banshees a Sinead O'Connor.
Patti Smith - Twelve (Sony BMG)
Punková muzikantka a čerstvá členka Síně slávy rock'n'rollu Patti Smith vydává album coververzí. Na desku "Twelve" přezpívala po svém písně Stevieho Wondera, Tears For Fears, Nirvany, Boba Dylana a dalších. Na nahrávce se podíleli například Flea z Red Hot Chili Peppers nebo Richard Robinson z Black Crowes.
Michael Bublé - Call Me Irresponsible (Warner Music)
Kanaďan Michael Bublé i tento rok dodrží svoji normu
jedna deska ročně
, a jeho fanoušci se tak mohou těšit na novinku "Call Me Irresponsible". Opět se jim dostane příjemné směsice swingu a popu, jazzových standardů jako například "The Best Is Yet To Come" či "Comin' Home Baby" a převzatých skladeb, kde se ujal takových hitů, jakými jsou Claptonova "Wonderful Tonight" nebo Elvisova "Always On My Mind". Několik ukázek z "Call Me Irresponsible" si můžete poslechnout jak na Bublého
, tak i na jeho
.
Martina McBride - Waking Up Laughing (Sony BMG)
Nebývá obvyklé, aby u nás vycházely country desky ve stejný den jako ve Spojených Státech. V případě jedné z největších country star Martiny McBride, která se po veleúspěšném albu "Timeless" vrací po dvou letech s novinkou "Waking Up Laughing", je to samozřejmostí. První ochutnávku z téhle desky v podobě singlu "Anyway" si můžete poslechnout na jejím
.
Lucinda Williams - West (Universal)
Lucinda Williams aneb ženský Bob Dylan je velkou postavou americké folkové hudby a nejen té. Je držitelkou tří cen Grammy, jedné folkové, jedné rockové a jedné country, a hodnocení jejích desek je málokdy jiné, než vynikající. Novinka "West" vyšla ve Státech už 13. února a přináší opět melodie podané osobitým syrovým způsobem. Ukázky čtyř skladeb z desky si můžete poslechnout na
.
Elliott Smith - New Moon
Když před čtyřmi lety
spáchal sebevraždu, čekala se záplava posmrtných desek z materiálu, který hyperaktivní folkař nahrál za svého života. Nestalo se, "From A Basement On The Hill" vydané rok po jeho smrti, zůstalo dlouho osamocené. Nicméně, čerstvé zprávy z labelu Kill Rock Stars jsou pro fanoušky vynikajícího písničkáře příznivé, v květnu vyjde dvojalbum "New Moon" složené z nevydaných písní, které vznikly mezi lety 1994 a 1997, tedy t2sně před nejlepšími alby "Either/Or" a "XO". Skladbu "High Times" natočil při session pro album "Elliott Smith" z roku 1995.
Natasha Bedingfield - N.B. (SonyBMG)
Je to zhruba dva roky, co Angličanka Natasha Bedingfield zbourala svým debutem
a singly z něj většinu evropských hitparád a jistý úspěch zaznamenala i za Atlantikem. Po krátké odmlce opět nazrál čas na novou desku jednoduše nazvanou "N.B.", jež by měla předchozí úspěch potvrdit. První ochutnávkou, kterou si můžete poslechnout na jejím
, je singl "I Wanna Have Your Babies". Celá deska je k dispozici na
.
Wilco - Sky Blue Sky (Warner Music)
Šestou studiovou deskou "Sky Blue Sky" se americká skupina Wilco bude snažit navázat na úspěchy předchozího alba "A Ghost Is Born" z roku 2004. To totiž získalo Grammy za nejlepší alternativní album a za nejlepší obal. Novinka nabízí tucet skladeb. Všechny ve formátu pro flashovou verzi QucikTimeu skupina streamuje na svém
, ochutnávku v podobě písně "What Light" si mohou poslechnout i příznivci
.
Clou - Clou (Sony BMG)
Čeští zástupci popovější tváře emo-rocku natáčeli a průběžně míchali nástupce úspěšného debutu "Postcards" od loňského prosince ve čtyřech studiích zároveň. Z nahraných stop pak kapela vybírala to nejlepší. Výsledkem je album nazvané jednoduše "Clou", které obsahuje dvanáct skladeb. Jednu z nich - první singl "Snowy Wings" - umístili Clou na svůj
.
Jana Kirschner - Shine (Universal)
O novém albu Jany Kirschner jdou zprávy už nějaký čas, má to být jedna z prvních desek z bývalého Československa, která se bude prodávat hojně i v zahraničí, včetně Velké Británie. Kirschner dostala možnost spolupracovat s Rossem Cullumem (Enya, Tori Amos, Paul McCartney, Tears For Fears). Zatím jsme mohli slyšet pouze první singl, který Jana představila na několika akcích. Podle prvních dojmů by "Shine" mělo být křehké a vzdušné zároveň. "Shine" lze bezesporu označit za jednu z nejočekávanějších desek tohoto roku.
Carrie Underwood - Some Hearts
Tata Bojs - Kluci kde jste? (Warner Music)
Tucet nových skladeb nahrála pražská skupina Tata Bojs na svoji novou desku "Kluci kde ste?". Ta se původně měla jmenovat "Skupinová terapie", fanoušci však kapelu upozornili, že podobně se jmenuje album skupiny Desmod, a tak se Cais & spol. rozhodli svou novou řadovku přejmenovat. Prvním singlem se stala skladba "Pěšáci", kterou Tata Bojs vyvěsili i na svůj
a k níž v polovině uplynulého týdne natočili i videoklip.
Travis - The Boy With No Name (Sony BMG)
Tři roky trvalo skupině Travis než se "vzpamatovala" z relativně neúspěšné desky
. Ovšem jejich singly "Why Does It Always Rain On Me?" z druhého alba "The Man Who" a především "Sing" či "Flowers In The Window" z třetí desky
jim zajistily slušný dav věrných fanoušků, kteří se nyní dočkali novinky "The Boy With No Name". Ta se dle kolegy Böhma vrací zpět ke dvěma nejslavnějším a zároveň nejlepším deskám. O pravdivosti tohoto tvrzení se každý může přesvědčit na
, kde je celá deska ke slyšení.
středa 9. května 2007
Tipy na kino (1)
Shortbus
Režie: John Cameron Mitchell, USA, 2006, anglicky / české titulky, 114 min
Příběh, který se ze všeho nejvíce podobá nádherné barevné pohádce, nás zavede do království extravagantního Justina Bonda, místa plného sexu všeho druhu, emocí, lidských osudů a soudržnosti, na nikdy nekončící párty nazývanou Shortbus. Zde se protknou životy pozitivního a láskyplného Jamese a psychicky nevyrovnaného Jamieho žijících spolu v homosexuálním svazku, sexuální terapeutky Sophie, která sama nikdy nezažila orgasmus, citově vyprahlé Severin poskytující sado-maso služby, citlivého mladíka Setha hledajícího si partnera elektronickou cestou, ale i starosty města a mnoha dalších. Každý z nich řeší nějaký problém či frustraci, ale jak už to v pohádkách bývá, všechno dobře dopadne.
Úvodní střihová sekvence doprovázená animovanými celky města a svižnou hudbou nás upozorňuje, že budeme vrženi do cirkusového víru snímku, u kterého se nudit prostě nelze. Film chytlavě, zábavně a moderně tematizuje i ukazuje sexualitu, vše zcela otevřeným způsobem. Celý příběh je prosycen atmosférou lidské hřejivosti a pospolitosti komunity, do které nás zavádí, i celého New Yorku, kde se odehrává.
Úvodní střihová sekvence doprovázená animovanými celky města a svižnou hudbou nás upozorňuje, že budeme vrženi do cirkusového víru snímku, u kterého se nudit prostě nelze. Film chytlavě, zábavně a moderně tematizuje i ukazuje sexualitu, vše zcela otevřeným způsobem. Celý příběh je prosycen atmosférou lidské hřejivosti a pospolitosti komunity, do které nás zavádí, i celého New Yorku, kde se odehrává.
Skici Franka Gehryho
Režie: Sydney Pollack, USA, 2005, anglicky / české titulky, 83 min
Papírové čtvrtky, lepící páska a nesmírná představivost a troufalost bořit fyzikální zákony stačí Franku O. Gehrymu, aby každou svou další stavbou prohluboval pověst jednoho z nejgeniálnějších architektů současnosti. Jeho monumentální budovy z titanu a skla, betonu a oceli, dřeva a kamene se rodí rovnou jako trojrozměrné. Světové renomé a doživotní slávu zajistily Gehrymu mimo jiné stavby Guggenheimova muzea v Bilbau a koncertního sálu Walt Disney Concert Hall v Los Angeles, v českém kontextu se proslavil především projektem Tančícího domu na Rašínově nábřeží. Český divák má nyní jedinečnou příležitost seznámit se s Gehryho dílem v celé jeho šíři, aniž by opustil sedadlo svého oblíbeného kina: prostřednictvím dokumentárního filmu o životě, díle a především procesu tvorby Franka Gehryho. Film natočil během pěti let blízký Gehryho přítel Sydney Pollack, veřejnosti známý spíše jako režisér hraných filmů (Vzpomínky na Afriku, 1985 či Tootsie, 1982).
Babel
Režie: Alejandro González Ińárritu, USA, 2006, japonsky, francouzsky, španělsky, arabsky, anglicky / české titulky, 142 min
Dvojice Američanů, Richard a Susan, je na zájezdě v Maroku. Kvůli Susanině zdravotnímu stavu, ale musí svůj pobyt narychlo prodloužit...Chůva Amelia se bojí, že nestihne svatbu příbuzných v Mexiku. Spolu se synovcem se rozhodne, že tam tajně odjede i s opatrovanými dětmi... V Japonsku řeší mladá hluchoněmá dívka své psychické problémy, jež jsou způsobené jak sebevraždou matky, tak neschopností komunikovat s otcem... Synové marockého pastýře dostali od otce loveckou pušku, s níž hlídají ovce. Touha vyzkoušet zbraň je příliš velká, ale kulka letí dál, než mysleli... Babel je již třetím snímkem vzešlým z úspěšné spolupráce režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita a scenáristy Guillerma Arriagy (Amores Perros, 21 gramů). Stejně jako v jejich předchozích společných projektech se i nyní brilantně proplete několik zdánlivě nesouvisejících lidských osudů.
sobota 5. května 2007
Brusle
Před 3,5 lety jsem si pořídil inline brusle K2 pod dojmem, že se svou kamarádkou
budeme chodit bruslit.
Následné odstěhování Janičky do Zlína celou záležitost posunulo jiným směrem a já brusle hodil do kouta.
Nedávno jsem je zase vytáhl a zvesela začal trápit tělo na
Následné odstěhování Janičky do Zlína celou záležitost posunulo jiným směrem a já brusle hodil do kouta.
Nedávno jsem je zase vytáhl a zvesela začal trápit tělo na
nebo na
. Jenomže jsem zapoměl, že pod tlakem událostí jsem si brusle zakoupil přesně ( nebo raději těsně? ) na nohu a tentoroční bruslení mi pomaličku způsobilo ( spolu s tancováním salsy ) zánět v kloubu na palci u nohou a trvalé pajdání s rizikem užezání palce....
( ach ty muži, malé bebí a už umírají..... )
Nicméně už jsem si vyhlédl nový model bruslí
( ach ty muži, malé bebí a už umírají..... )
Nicméně už jsem si vyhlédl nový model bruslí
a na 1. června naplánoval výlet s kamarádama do
.
Proto pravidelně trénuji ( už i přešlapuji, sice jenom na místě ) a připravuji se na velký sportovní výkon, chi...
Pozitivní na všem je, že bruslení byl jeden z důvodů mého rozhodnutí nekouřit a další, že bruslit mohu i bez kamarádů a kamarádek jen tak s ipodem...
Celestýnské proroctví
Po shlédnutí filmu zbyly rozporuplné pocity přesně ve stylu diskuse na
Tak jsem si raději otevřel pokračování ( Desáté proroctví ) a začetl se do něj....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
